Seznam článků
Kontemplativní rozměr života
32. Také karmelitánští laici jsou povoláni žít v přítomnosti živého a pravého Boha, který přebýval v Kristu mezi námi, a hledají každou možnost a příležitost, aby dospěli až k jeho božské důvěrnosti. Dávají se vést působením Ducha svatého a přetvářet v mysli i v srdci, v pohledu (na věci) i v jednání. Celou svou osobou a svou existencí se otvírají uznání toho, jak usilovně a svrchovaně milosrdně působí Bůh v životě každého. Objevují, že jsou bratřími a sestrami, že jsou povoláni, aby spolu šli společnou cestou k plnosti svatosti a hlásali všem, že jsme dětmi jediného Otce a bratry (a sestrami) v Ježíši. Nechávají se nadchnout pro velká díla, která Bůh koná a pro která vyžaduje jejich snahu a účinné přispění.
33. „V Karmelu se lidem, zaujatým tolika starostmi, připomíná, že absolutní prvenství je třeba dát hledání ‚Božího království a jeho spravedlnosti‘ (Mt 6,33).“54 Proto karmelitánští laici v rodině, na pracovišti a ve svém oboru, v odpovědnosti ve společnosti a v církvi, kterou mají, ve (své) každodenní činnosti i ve vztazích s druhými hledají skrytou Boží stopu, uznávají ji a dávají (z ní) vyrašit semeni spásy v duchu blahoslavenství. Pokorně a vytrvale uplatňují ctnost čestnosti, ducha spravedlnosti, upřímnost, zdvořilost a statečnost ducha, neboť bez nich nemůže existovat pravý lidský a křesťanský život.55