Doporučujeme
Alžběta od Trojice (1880–1906)
Kontemplujme tento klaněníhodný Obraz!
Osmý den exercicií
První rozjímání
„Ty, které Bůh předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu Jeho Syna, tak aby On byl prvorozený mezi mnoha bratřími; ty, které předem určil, ty také povolal; ty, které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?... Kdo nás odloučí od lásky Kristovy?“ (Řím 8,29–31.35). Tak se jeví apoštolovu osvícenému zraku tajemství předurčení, tajemství Božího vyvolení: „Ty, které předem vyhlédl a poznal.“ Nepatříme mezi ně i my? Nemůže Bůh říci i naší duši, co kdysi řekl skrze svého proroka: „Šel jsem kolem tebe, uviděl jsem tě, a hle, byl právě tvůj čas, čas milování. I rozprostřel jsem na tebe svůj plášť, přikryl jsem tvou nahotu. Pak jsem ti přísahal a vešel s tebou v smlouvu, je výrok Panovníka Hospodina, a stala ses mou.“ (Ez 16,8)
Ano, skrze křest jsme se stali Jeho vlastnictvím, to chce sv. Pavel říci následujícími slovy: „povolal je“; ano, povolal je, aby přijali pečeť Nejsvětější Trojice; když jsme se – podle slov svatého Petra – „stali účastnými božské přirozenosti“ (2 Pt 1,4), zároveň jsme obdrželi podíl na její podstatě. Potom nás ospravedlnil skrze své svátosti a také v usebrání svými bezprostředními „doteky“ v hlubinách naší duše; ospravedlnil nás rovněž „skrze víru“ (Řím 5,1) a podle míry naší víry ve vykoupení, které nám získal Ježíš Kristus. A nakonec nás chce „oslavit“, a proto nás – jak říká svatý Pavel – „připravil k účasti na dědictví svatých ve světle“ (Kol 1,12). Ale oslaveni budeme v té míře, nakolik se staneme podobnými obrazu Jeho božského Syna. Kontemplujme tedy tento klaněníhodný Obraz, zůstávejme stále v Jeho záři, aby se vtiskla do našeho nitra; a pak přistupujme ke všemu v duchu našeho oslaveného Mistra. Tak naplníme onen velký plán „Jeho milostivého rozhodnutí... znovu všechno obnovit v Kristu“. (srv. Ef 1,9.10)
Druhé rozjímání
„Cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro Něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a nalezen byl v Něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale s tou, která je z víry v Krista – se spravedlností z Boha založenou na víře, abych poznal Jej a moc Jeho vzkříšení i účast na Jeho utrpení. Beru na sebe podobu Jeho smrti, abych tak dosáhl zmrtvýchvstání. Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. Bratři, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.“ (Flp 3,7–14). To znamená: už nechci nic jiného než být připodobněn Jemu. „Mihi vivere Christus est – život, to je pro mne Kristus!“ (srv. Flp 1,21)
Těmito řádky se naplno projevuje horlivá láska svatého Pavla. Při těchto exerciciích, jejichž cílem je stát se podobnějšími našemu klaněníhodnému Mistru, ba ještě víc: natolik se v Něm jakoby rozpustit, abychom mohli říci: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne“ (Gal 2,20), při těchto exerciciích mějme stále před očima tento božský Vzor; poznat Jej „převyšuje všechno“ (srv. Flp 2,38), jak nám říká apoštol.
A co řekl Boží Syn, když přicházel na svět? „Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo. Zde jsem, abych konal, Bože, Tvou vůli“ (Žid 10,5). Během třiatřiceti let Ježíšova života byla tato vůle (natolik) Jeho denním chlebem (Jan 4,34), že ve chvíli, kdy odevzdal svou duši do Otcových rukou, mohl říci: „Dokonáno jest“ (Jan 19,30). Ano, celá Tvá vůle byla dokonale naplněna, a tím jsem Tě „oslavil na zemi“ (Jan 17,4). Ježíš Kristus skutečně řekl, když mluvil k apoštolům o pokrmu, který neznají, že tímto Jeho pokrmem je „činit vůli Toho, který Ho poslal“ (srv. Jan 4,34). A rovněž mohl říci: „Nikdy nejsem sám, Ten, který mě poslal, je se mnou stále, neboť stále dělám, co se líbí Jemu.“ (srv. Jan 8,29)
Požívejme tento chléb Boží vůle s láskou. A když nám tato vůle někdy připraví kříž, můžeme bez obav opakovat s naším milovaným Mistrem: „Otče, je-li to možné, odejmi ode mne tento kalich,“ avšak ihned připojme: „ale ne jak já chci, nýbrž jak Ty chceš“ (srv. Lk 22,42); a posíleni budeme moci v mlčení vystupovat s božským Ukřižovaným na svou Kalvárii a přitom zpívat v hloubi duše hymnus díkůvzdání Otci, neboť kdo kráčejí touto bolestnou cestou jsou ti, které On „předem vyhlédl a také předem určil, aby přijali podobu Jeho Syna,“ (Řím 8,29) z lásky ukřižovaného!
Převzato z knihy: Elisabeth von der Dreifaltigkeit, Der Himmel ist in mir
Editor: Sr. Ancilla Karl OCD, P. Antonio Sagardoy OCD
Nakladatelství: Christliche Innerlichkeit, 1994
Přeložil: Norbert Žuška, O.Carm.
Související články
Nebe ve víře (1)
Chvála slávy
Karmelitka je Kristovou svátostí