Doporučujeme
Terezie z Avily (1515–1582)
Při přemýšlení o Kristu si máme připomínat lásku, jakou nám projevil, když nám udělil tolik milostí a vroucí lásku k Svému Otci, který nám v Něm ráčil dát důkaz takové něžnosti.
Láska volá po lásce: navzdory vlastní ubohosti, a že jsme teprve na počátku, nikdy neopomíjejme rozjímat o této pravdě a rozohňovat svou lásku. Kdyby nám Bůh udělil milost, že nám zažehne v srdci tento oheň, pak by se vše stalo snadné a mohli bychom se zakrátko pustit do díla bez jakékoliv námahy. Pro lásku, kterou nám přinesl, a pro svého slavného Syna, který z lásky k nám tolik vytrpěl, kéž nám jeho velebnost dá tento oheň kterého máme tolik zapotřebí. Amen.
(Život 22,14)
Jak to snášíš, Pane, když Ti někdo dovolí, abys mu stál nablízku! Jakým jsi mu dobrým přítelem! Jakou přízní ho zahrnuješ, s jakou trpělivostí snášíš jeho vnitřní stav a vyčkáváš, dokud se nepřipodobní Tvému!
Zaznamenáváš každý okamžik, který využil k tomu, aby Tě miloval, a za jedinou chvíli lítosti zapomínáš na urážky, kterými Tě zahrnul. Toto vím z vlastní zkušenosti a nechápu, můj Stvořiteli, proč celý svět neběží ke Tvým nohám, aby s Tebou navázal toto úchvatné přátelství. Kdyby se k tobě přiblížili, stali by se dobrými i špatní lidé, totiž ti, kteří nemají nic z Tvého ducha, jen kdyby Ti dovolili být s nimi pár hodin denně, přestože jejich duch je zmítán tisíci starostmi a světskými myšlenkami jako můj.
(Život 8,6)
Související
Další texty od Terezie z Avily
Umírám jako dcera církve
Novéna ke sv. Terezii od Ježíše
V Karmelitánském nakladatelství: Terezie z Avily