Doporučujeme
Ó, můj Bože a má nekonečná Moudrosti, bez míry a bez omezení, nad všechna andělská a lidská poznání! Ó, Lásko, která mě miluješ víc, než jak se dokáži milovat a vnímat já sama! Proč chci, Pane, toužit po něčem víc, než co mi chcete dát Vy? Proč se chci unavovat tím, že Vás budu žádat o něco, co mi přikazuje má touha, když všechno, co je můj rozum schopen dát dohromady a po čem je schopna má touha zatoužit, jste Vy již pronikl až do konce, a já sama přitom nevím, co mi opravdu prospěje? Vždyť v tom, kde si má duše myslí, že najde zisk, bude ve skutečnosti třeba má ztráta. Neboť když Vás prosím, abyste mě osvobodil od nějakého utrpení, a zatím právě v něm se ukrývá smysl mého umrtvení, oč to vlastně žádám, můj Bože?
Ale ne, můj Bože, ne! Už žádná důvěra v něco, co bych mohla chtít pro sebe. Chtějte po mně Vy, co byste rád chtěl, neboť to chci i já, vždyť veškeré mé dobro spočívá v tom, abych se Vám zalíbila. Kdybyste totiž Vy, můj Bože, měl uspokojit mne tím, že uskutečníte vše, co si žádá má touha, je mi zřejmé, že bych byla ztracena.
(Terezie od Ježíše, Zvolání duše k Bohu, 17,1.2)