Doporučujeme
Dnes v noci jsem byla u sebe doma ve své úzké posteli. Znovu jsem děkovala Bohu, ne za teplo tohoto lůžka nebo za hrachovou polévku, ale že se mu zalíbilo ve mně přebývat. (…) Doufám ale, že až jednou nebudu mít tento chléb náš vezdejší, budu děkovat i tak. Za něco jiného. Za to, čím je Bůh ve mně. A to nemá nic společného s plným nebo prázdným žaludkem. Nebo si tak alespoň myslím teď, vedle roztopených kamen a po vydatné snídani.
(Etty Hillesum /1914–1943/, deníkový zápis, 23. ledna 1942)