KARMEL

Jako vzpomínku na dnešní 120. výročí narození básníka Jana Čepa /31. 12. 1902 – 25. 1. 1974/, a zároveň jako malé silvestrovské bilancování uveřejňujeme Čepovu „Modlitbu“, která vyšla tiskem jako novoročenka roku 1940.

Bože můj,
nemohu tě poznat jinak,
přiblížit se k tobě jinak
než skrze tvého vtěleného Syna.
A přece se často ptám, když čtu evangelia:
Kdybych byl býval mezi těmi,
kteří ho poznali na cestách Palestiny,
zda bych byl uslyšel jeho zavolání;
nebo zda bych ho nebyl zapřel jako Petr,
když ho viděl odsouzeného;
zda bych si nebyl zoufal,
kdybych uslyšel jeho poslední výkřik na kříži.
Je pravda,
že jsem ho potom opět uviděl s nimi,
když se jim zjevil zmrtvýchvstalý;
šel jsem kus cesty s dvěma učedníky emauzskými,
nežli ho poznali v hospodě
při lámání chleba.
Ale potom
jak se mohu ospravedlnit,
jak se vysvětlit sobě samému?
Jednal jsem tolikrát,
jako bych ho neznal,
jako bych na sobě necítil v každém okamžiku jeho pohled;
jako bych si mohl vždycky dělat,
co se mi zlíbí,
a nestarat se o jeho vůli
a o jeho lásku.
A nyní se můj pozemský čas chýlí ke konci,
moje tělesná smrt přichází blíž.
Do jakých obzorů se otevrou oči mé duše,
až překročím práh?
Jakého uvidím sám sebe,
až se uvidím tak,
jak mě viděl Bůh celý čas mého života?
V jaké podobě uvidím tvář těch,
kteří mě předešli ve smrti
a které jsem miloval nejvíc na této zemi;
které jsem však přesto miloval tak špatně?
Jaké bude moje setkání se Skutečností
svrchovanou a naprostou?
Nebudu sražen před pohledem toho,
který mě viděl a miloval ve všech okamžicích
mého života,
kdežto já sám jsem se tak často tvářil,
že ho nevidím.
Zbývá však stále ještě překročit práh,
říci na shledanou těm,
kteří mi byli v životě nejblíž
a kteří budou klečet u mého lůžka smrtelného.
Bude ještě třeba přemoci
onu poslední a svrchovanou úzkost,
onen zbytek nejistoty,
která je vázána k našemu tělesnému údělu.
Pane, Ježíši Kriste,
který jsi cesta, pravda a život,
ty víš, že v tebe věřím;
pomoz mi však přemoci mou nedůvěru!
Buď se mnou čím dál tím víc
na této poslední části mé pozemské cesty
a pomáhej mi,
abych já byl čím dál tím víc přítomen před tebou.
Abych mohl odpovědět na tvou opakovanou otázku tak,
jak ti odpověděl Šimon Petr u jezera Tiberiadského
po trojím zapření na dvoře Kaifášově:
Pane,
ty víš, že tě miluji!

(Jan Čep /1902–1974/, Modlitba)