Doporučujeme
Jan od Kříže (1542–1591)
Když nám (Bůh) dal svého Syna, který je jeho Slovo, a On nemá jiné, řekl nám všechno jednou provždy v tomto jediném Slově a nemá už, co by říkal. (...) Proto kdo by se dnes chtěl tázat Boha nebo si přál nějaké vidění nebo zjevení, nejen by jednal pošetile, ale urážel by Boha, protože by neupíral oči úplně na Krista a vyžadoval by něco jiného nebo nějako novotu. Protože Bůh by mu mohl odpovědět takto: Když už jsem ti řekl všechno ve svém Slově, kterým je můj Syn, a nemám jiné, co ti mohu nyní odpovědět nebo zjevit, co by bylo více než toto?
Upři oči jen na něho, protože v něm jsem ti řekl a zjevil všechno a v něm najdeš ještě víc, než si žádáš a přeješ. Poněvadž ty žádáš promlouvání a zjevení částečná, a upřeš-li na něho zrak, nalezneš je vcelku; protože On je celé mé promlouvání a odpověď a je celé mé vidění a celé mé zjevení.
Už jsem vám to řekl, odpověděl, projevil, a odhalil, když jsem vám ho dal jako Bratra, Společníka a Učitele, Výkupné a Odměnu. Neboť ode dne, kdy jsem sestoupil se svým Duchem na něho na hoře Táboru a prohlásil: „Hic est filius meus dilectus, in quo mihi bene complacui, ipsum audete“ (Mt 17,5), to znamená: „To je můj milovaný Syn, v něm se mi zalíbilo, toho poslouchejte“, odtáhl jsem ruku od všech těch způsobů poučování a odpovědí a předal jsem ji jemu.
Poslouchejte jeho, protože už nemám co zjevit ani co oznamovat. Neboť když jsem dříve mluvil, sliboval jsem Krista, a když se mne tázali, týkaly se dotazy žádostí o Krista a naděje v něho, v němž mělo přijít všechno dobro, jak to nyní ukazuje celé učení evangelistů a apoštolů. Ale kdyby se mne nyní někdo tím způsobem tázal a chtěl, abych mluvil nebo něco zjevil, žádal by mě jistým způsobem podruhé o Krista a o větší víru, a měl by slabou víru, ačkoli už byla dána v Kristu. A tak by velmi urážel mého milovaného Syna, protože by mu nejen málo věřil, ale nutil by ho, aby se znovu vtělil a znovu prožil dřívější život a smrt. Nenajdeš, oč bys mě měl žádat ani proč si přát ode mne zjevení a vidění. Hleď dobře na něho a shledáš, že všechno je v něm už uděláno a dáno, a ještě mnohem víc.
Chceš-li, abych ti odpověděl nějaké útěšné slovo, pohleď na mého Syna, mně poddaného a z lásky ke mně podrobeného jiným a ztýraného, a uvidíš, kolik ti toho odpoví. Kdybys chtěl, abych ti objasnil některé tajné věci nebo případy, zadívej se na něho a nalezneš nejskrytější tajemství a moudrost a Boží divy, které jsou v něm ukryty, jak říká můj apoštol: „In quo sunt omnes thesauri sapientiae et scientiae Dei absconditi.“ To je: „V něm (v Božím Synu) jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání Boha“ (Kol 2,3). Tyto poklady moudrosti budou pro tebe mnohem vyšší a příjemnější a prospěšnější než to, co by sis přál vědět. Proto se týž apoštol chlubil: „Nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného“ (1 Kor 2,2). A kdyby sis také přál jiná vidění a zjevení, božská nebo tělesná, pohleď též na něho v lidské podobě a nalezneš v něm víc, než si myslíš, protože apoštol také říká: „In ipso habitat omnis plenitudo divinitatis corporaliter“, což znamená: „V Kristu přebývá všechna plnost božství tělesně“ (Kol 2,9).
Proto se už nehodí tázat se Boha tímto způsobem ani už není třeba, aby mluvil, vždyť když víra řekla všechno v Kristu, není a nikdy nebude nic, co by měla ještě zjevovat.
(Jan od Kříže, Výstup na horu Karmel, Kostelní Vydří 199, str. 171–173)